DRAČÍ RADOVÁNKY

Ráno jsme tiše čekali v baťůžku složení na okamžik, kdy roztáhneme křídla. Těšili jsme se, až si protáhneme faldíky, nabereme čerstvý vzduch a s naším ocáskem si pohraje větřík. Tyčky, šňůrky, navijáček, než jsme vzlétli, byl v tom háček. Ale konečně jsme se dočkali. Děti s námi běžely z kopce jako vichřice a my konečně nabrali vítr do křídel a letěli jsme a letěli.  Z výšky jsme pozorovali paní učitelky, jak se starají o oheň, a s oblibou jsme prolétávali kouřem. To byla zábava. O něco později nám do nosů zavoněly pečené brambory. Položili jsme se do trávy a čekali, až se děti nasvačí, a pak hurá zase létat. Zanedlouho nás i děti únava dostihla (vždyť jsme létali do roztrhání těla) a tak jsme se zachumlali v baťůžku k dlouhému spánku.

Mgr. Š. Kuzebauchová, Mgr. L. Hrachová