DRAMATICKÝ OBOR PŘI ZUŠ HRÁL PRO DĚTI

Využíváme možnosti nabídek divadelních představení pro školy a konečně jsme se dočkali divadla, při kterém jsme ani nedutali a odcházeli jsme z něj s potřebou si o představení povídat. Děti samy rozvíjely své reakce líbilo - nelíbilo o úvahy nad životem svým a jiných lidí a dokázaly se vžít do pocitů malé Leni. Tuto katarzi v nás vyvolalo představení našich kamarádů z divadelního oboru při ZUŠ Kraslice pod vedením paní Aleny Vyšehradské, která zdramatizovala knihu Zdeňky Bezděkové Říkali mi Leni. Přečtěte si konkrétní reakce dětí napsané hned po zhlédnutém divadle.

Ve čtvrtek 11.1.2018 jsme byli na divadle Leni. Přišlo mi to smutné a strašidelné a strašně se mi to líbilo. Bylo vidět, že herci do toho dávali emoce. Doporučuji se na divadlo podívat.

         Lukáš Habart

Divadlo ve mně vzbudilo touhu hrát taky. Bylo velice propracované. Vyvolávalo ve mně různé emoce např: smutek, protože Leni neměl nikdo rád kromě Erni a učitele. Strach, protože se dělaly strašidelné pohyby. Bylo pro mě i napínavé, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Zjistil jsem, že válka je to nejhorší, co nás může potkat. A zjistil jsem, že život je těžký a musí se o něj velice pečovat.

Otakar Kuzebauch

Představení Leni se mi líbilo, protože se herci velmi snažili. Také mě to docela děsilo, protože byli všichni v černém, kromě jednoho, který měl žlutou košili. A bylo mi i smutno, protože Leni neměl nikdo rád.

Stanislav Singh

Leni bylo krásné představení. Leni byla převezena do Německa do nevlastní rodiny, tam chodila do školy a všichni se jí smáli. Později zjistila, že pochází z Československa, a že se jmenuje Alena Sýkorová. Přišlo mi to nádherné. Měl jsem mnoho emocí, třeba smutek a úzkost.

Miroslav Vavřík

Mé pocity byly smíšené - smutné, veselé, přátelské i nepřátelské. Leni byla přátelská, ale její spolužačky byly zlé a nepřátelské. Když jsme odcházeli z divadla, v hlavě se mi honilo, že Leni  je chudák, protože o sobě skoro nic neví, neví ani, jaké měla rodiče apod. Příběh se mi líbil.

Lea Chouňová

Strach, vzrušení, dobrodružství, smutek, tyto pocity jsem prožívala při hře Leni. Moc se mi líbila. Hrálo v ní 8 dětí a vše dělaly samy, dokonce i půdu, na které Leni našla svůj kufřík.

Jarina Melnyčenko

Divadlo Leni ve mně vzbudil strach ze smrti, lítost a osamělost. Poté, co jsme odcházeli, uvědomil jsem si, že válka je jenom bída, smrt a zbytečné ztráty.

Tomáš Hoang

Úzkost, strach, úžas, toto jsou tři pocity, které představení u mě dokázalo vyvolat. Bylo to naprosto dokonalé a též velmi smutné. Představení změnilo můj pohled na válku. Moc se mi to líbilo.

Jiří Volgyesi

Příběh Leni se mi moc líbil. Přišla jsem na to, že 2. světová válka byla vážně ošklivá. Uvědomila jsem si, že bych v té době žít nechtěla.

Karolína Minaříková

Já jako divák jsem se cítila občas vesele, smutně a někdy jsem se bála. Ponaučilo mě to v různých věcech např., že se nebudu nikomu smát a nové spolužáky budu brát jako ostatní. Moc mě to bavilo, a budu asi taky chodit na dramaťák.

Anna Trsová

Divadlo jsem si představovala jinak, ale stejně se mi příběh líbil, byl napínavý. Cítila jsem smutek, radost, strach. Válka je hrozná.

Marie Melnyčenko

Měla jsem takový divný pocit, jak byli na Leni zlí, děti jí nadávaly, a jak měla před očima ty vzpomínky. Bála jsem se, když říkali váha, výška, když dupali a křičeli.

Tereza Siváková

Byla jsem smutná, měla jsem i strach a měla jsem radost, když se Leni skamarádila s novou spolužačkou.

Ana Lee

Líbili se mi, že si Leni našla kamarádku. Když Erna vstoupila do třídy, nikdo ji nepustil k sobě sednout, jen Leni. Proto se mi to líbilo.

Nela Vlčková

Divadlo na mě působilo trošku sprostě, když brácha na Leni řval parchante, taky strašidelně a lekala jsem se. Nejdřív jsem ho nepochopila, ale když jsme si o něm ve škole povídali, bylo mi vše jasné. Sice divadlo o 2. světové válce nemám ráda, ale toto se mi velice líbilo.

Tereza Trohemčuková

Myslím si, že představení bylo strašidelné při nešťastných vzpomínkách a při výkřiku ve tmě. Také smutné, když se Leni vracela domů a nevěděla, jestli tam budou rodiče, a že ji nikdo nepřivítá. A také hezké, že si Leni našla kamarádku Ernu a měly podobné chování. Erna byla židovka. Leni jí dala svoji jedinou panenku Ninu a Erna byla moc šťastná. Uvědomil jsem si, že válka je ta nejhorší věc na světě. Nechci ji zažít.

Šimon Mucha

A nakonec slovo malé „herečky“ Viktorky Uhlíkové: „ Když jsem vstoupila na jeviště, klepala jsem se, protože jsem si myslela, že zapomenu repliku. Jak jsem ale začala mluvit, přestala jsem se klepat. Líbilo se mi, jak to diváky zajímalo. Moc jsem si hraní užila.“

Žáci V.A a  Mgr. Jana Kocifajová