VÁNOČNÍ BESÍDKA

O Vánocích se plní dětská přání. To naše bylo spát ve škole. Věděli jsme, jak to bude probíhat, protože jsme naši třídní Štědrovečerní večeři měli společně prožívat již počtvrté. Pečlivě jsme se připravili. Rodiče jsme vánočně naladili básničkami, říkankami a koledami a zahráli jsme jim pohádku Hrátky s čertem. Že se nám to velmi povedlo, dokázali velkým potleskem.

V 5. A měli noční besídku také a tak jsme pohádku zahráli i jim. Bylo velmi milé slyšet pochvalu od našich kamarádů a těšili jsme se na jejich vystoupení. Bylo úplně jiné než naše, ale nás také potěšilo a rádi jsme jim vrátili pochvaly.

Pyšní, veselí a plni očekávání jsme odešli do své třídy a pustili se do příprav: uklidit třídu, prostřít štědrovečerní tabuli, naservírovat večeři, skleničky… Konečně! Usedli jsme ke slavnostnímu stolu a s obřadnou úctou se snažili dodržet všechny štědrovečerní zvyky. Hvězdičky v jablíčku nám rozjasnily líčka a u pouštění lodiček jsme strávili téměř hodinu. Smáli jsme se, kdo půjde studovat do Prahy nebo do zahraničí (ten odplul daleko) a kdo zůstane doma.  Zvláštní bylo, že se ke konci naše lodičky začaly shlukovat kolem paní učitelky (asi se všichni zase sejdeme).

Zhaslo světlo…, rozhořely se svíčky…, přišel Ježíšek…. Přinesl nám jen drobné dárečky, ale udělal nám opravdovou radost. Hráli jsme si dlouho do noci. Paní učitelka nás vyzvala ke spánku a my unavení a šťastní ulehli na matračky pod deku. A pohádka? Přece Hrátky s čertem! Se smíchem jsme poznávali postavy, které jsme hráli a kontrolovali, jak se naše ztvárnění odlišuje nebo přibližuje filmové verzi. Než pohádka dohrála do konce, usnuli jsme.

Bylo to hezké. Bylo to naše. Bylo to naposledy. Vyplní se, co předpověděly naše malé věštby s lodičkami ze skořápek?

Tř. uč. Mgr. Šárka Kuzebauchová