TŘÍDNÍ VÝLET – LOVCI MAMUTŮ

Od školy jsme odjížděli veselí a živě jsme si vyprávěli o nadcházejícím dobrodružství. Co nás asi čeká?

Daleká cesta přes hluboký les nás vedla po časové spirále vývoje člověka od homo sapiens, homo erectus, homo habilis až k předchůdci člověka australopitékovi. Umíte si představit, jak se volá na své druhy, když neznáte řeč? „Uááááá, uáááááá!“ A co teprve používat ruce, když ještě chodíte po čtyřech?

Do tábora jsme dorazili řádně unavení. To víte, stěhování za potravou muselo pravěkého člověka vyčerpávat. Snědli jsme „mamutí praguláš“ a s ohořelými klacky jsme šli vyzdobit skalní stěny pramalbami. Nebylo to jednoduché, protože ohořelé konce se rychle vykreslily. Malby jako v Altamiře to nebyly, ale my si to pěkně užili. Pravěké umění nás prostě bavilo.

„Uááááá, uááááááááá,“ svolávali se lovci, „mamuti! Jdeme lovit!“

Pochytali jsme jich celé stádo, a tak úspěšný lov jsme oslavili. Za zvuků bubnů a bubínků jsme tančili kolem slavnostních ohňů. Bum-bumbum-bum-bumbum…

V noci mohli jen nejlepší lovci jít poklonit se na posvátné místo, hrob mrtvých bojovníků. Cesta temným lesem byla označena kostmi zemřelých. Na posvátné hrobce ležela lebka nejstatečnějšího z nejstatečnějších a hrob hlídala tajemná strážkyně. Poklonili jsme se a vtom se před námi objevil poklad. To nás mrtví bojovníci odměnili za naši statečnost.

Cestou zpět jsme ještě odolávali nebezpečným šelmám a v táboře jsme se konečně uchýlili do svých skromných přístřešků a zabalili se do praspacáků. 

Ráno už jsme se těšili domů, nebo vlastně ne. Sami jsme nevěděli. Tolik zážitků!

Homo sapiens Š. Kuzebauchová