TŘÍDNÍ VÝLET 3.B

                Také se rádi bojíte? Naše třída ano, a tak jsme se vydali za hradními strašidly. Kam jinam než na hrad Hauenštejn. Nemyslete si, že to bylo jednoduché. Nejprve jsme absolvovali strastiplnou cestu plnou nebezpečí a luštili rébusy, v kterých byly zakódované tajné informace o hradních strašidlech. Při příchodu na hrad jsme se posilnili jídlem a sladkým mokem a hurá do dalšího úkolu. S rodiči jsme si vyrobili královské koruny a pak už jsme byli připraveni na strach a hrůzu, která se blížila s přicházející tmou. Unavení, ospalí, ale poučení o nebezpečnosti strašidel jsme se vydali do hradního sklepení pro poklad. Odbíjela půlnoc. Drželi jsme se za ruce a pomáhali si siláckými řečmi. Existují nebo neexistují hradní strašidla? Ve sklepení hořely svíčky a my se báli vlastních stínů. Náhle se před námi objevil duch. Zaúpěl a zase se vytratil. Ze tmy se vynořil upír s mrtvolně bledou tváří a bělostnými špičatými zuby. Bílá paní prošla zdí a jen závoj se kolem nás mihl. Přejít kolem obrovského kata vyžadovalo také hodně odvahy a na konci té strašidelné cesty jsme uviděli poklad. Stála u něj strážkyně. Oddychli jsme si a směle vykročili směrem k ní. Cestu nám ještě tiše zkřížila černá dáma a my konečně došli k odměně. „Kdo je chamtivý, štěstí nedojde!“ Z obrovského pokladu jsme si mohli vzít jen jednu jedinou věc. Nevadilo nám to. Vzali jsme si lízátko nebo žvýkačku, poděkovali a pokorně odcházeli z hrozivého sklepení. Nyní jsme mohli jít spát. Překonali jsme strach. Usnuli jsme spánkem spravedlivých a ani nevěděli, že kolem našich postýlek chodil strašlivý duch chamtivého zlého knížete a hledal kousky svého pokladu. Nemohl nám ublížit. Nejsme chamtiví.

Teď už víme, že musíme o strašidlech něco vědět, aby nám nemohla ublížit. A to jak o strašidlech hradních, tak o strašidlech lidských.

Tř. uč. Mgr. Šárka Kuzebauchová