Vybraná kategorie:

 

2009/10 9.A, 9.B Belantris

Belantis

Velmi brzké vstávání není příjemná věc. Avšak všichni členové expedice Belantis byli již ve čtvrt na osm na autobusovém nádraží. Po dvouhodinové jízdě bylo dosaženo cíle – zábavního parku Belatnis v sousedním Německu (asi deset kilometrů od Lipska). Po poučení dozorujícími učiteli jsme se vydali prozkoumávat svět Belantisu. Vykročili jsme východní cestou k hranicím Egypta. Zde se naše skupina rozdělila. Část šla zkoumat pyramidu, skrze kterou vedla řeka Nil se strmým vodopádem. Druhá skupinka nasedla na Odysseovu loď a poklidně plula dlouhou cestou řeckého hrdiny, jehož plavba tak poklidná nebyla. Po dosažení řeckých břehů se obě skupiny spojily a společnými silami zdolaly pyramidu. Po zážitku poklidném a archeologickém přišel adrenalin v podobě simulátoru jedinečného ptačího letu. Když jsme bezpečně přistáli, sjeli jsme divoké skluzavky na dvojčlunech. Někteří zvolili cestu rovnější, ti odvážnější jeli strměji a se zatáčkami.
Zde se naše skupina rozdělila na mnoho menších skupinek, které se vydaly různými směry. Má skupina zvolila středověk. Došli jsme k starobylému hradu obývanému draky. Dračí hřbet však není stavěn na více než čtyři osoby, a tak jsem se s Marcelem vydal na takzvané „Kladivo“ – pomstu Belantisu. Po úžasném adrenalinovém zážitku jsme se jakožto dva neohrožení dobrodruzi vydali na meeting, aby se naši učitelé ujistili o naší nezranitelnosti a bezproblémovosti. Když se dozor ujistil, že jsme zcela zdrávi, opět jsme nasedli na loď. Většina naší nově utvořené skupiny vystoupila z lodi o něco dříve než já. Se mnou zůstal Adam a Ota. Naše trojice vystoupila u dříve zmiňovaného hradu. Ochotní draci nám dopřáli několikanásobnou prohlídku jejich panství. Poté, co jsme ukončili prohlídku dračích památek, následovala dávka adrenalinu „Kladivo.“ Po třech opakovaných jízdách na kladivu se můj žaludek točil ještě hodinu. Na lodi se mu udělalo lépe i přes obrovské vlny, které jí zmítaly.
Čas je však neúprosný. Výpravu jsme završili tam, kde byla započata – v pyramidě. Po poslední jízdě následovala už jen cesta nejdelší. Cesta domů. Den rychle utekl. Ale zážitky a dík p. uč Morávkovi a Mgr. Říhové v nás zůstanou napořád.
Martin Lukš
žák IX.A