Vybraná kategorie:

 

2008 7.A Jesenice

 

Náš školní výlet
 
            Dne 18. června v 18.00 hod. se většina naší třídy VII. A vypravila stanovat. Cílem byla Jesenice u Chebu. Nedaleko campu Ronak jsme rozbalili naše stanové městečko. Nejprve jsme ho nijak nepojmenovali, ovšem později svůj název dostalo.
            Po příjezdu jsme postavili stany a vypravili se obhlédnout okolí. V campu se nám nejvíce líbilo dětské hřiště. Byl tam hezký kolotoč, skluzavka a hlavně velká houpačka. Když jí Šárka uviděla, rozzářila se jí očka a neodolala. Naskočila na houpačku a začala se houpat. Houpačka byla ovšem jiného názoru. Tebe já houpat nebudu a Šárku vysadila. Náš první úraz. Loktík se neshodl se zemí a pohádali se tak, až země prosadila svou a Šárka vyhrála zájezd na chirurgickou ambulanci chebské nemocnice. V nemocnici byli na Šárku moc hodní. Dostala dárek v podobě sádrové dlahy. Po návratu jsme ještě opékali vuřty a po večerní hygieně ulehli k zaslouženému odpočinku. Je třeba načerpat síly na další den.
            Druhý den začal o mnoho lépe. Sluníčko svítilo již od rána a snídaně byla výborná. Dávali jsme si pořádně do nosu. Po snídani jsem vyrazili sportovat. Někdo hrál stolní tenis, jiný basketbal, fotbal či jen tak odpočíval po vydatné snídani. Po sportovním dopoledni následovalo koupání, opalování, petangue, plážový volejbal či fotbal. Vše bylo fajn. Voda byla příjemně osvěžující, sluníčko svítilo a nikdo se nenudil. Nejvíce nás bavil petangue a fotbal. Fotbal bavil nejvíce Dominika. Chtěl ho hrát do té doby než vyhraje. Malík jeho pravé nohy byl ovšem jiného názoru. Už ho to moc nebavilo a Šárky loket mu říkal o té skvělé nemocnici, kam se včera podíval. Proto se rozhodl, že jí také navštíví. A aby mu to nebylo líto, dostal také sádrovou dlahu.
            Třetí den bylo snad ještě lepší počasí. Sluníčko svítilo, někteří už byli pěkně opálení a jiní dokonce spálení, protože jak všichni svorně pana učitele ujišťovali, opalovací krémy máme a také je používáme. Vše a všichni byli ok, jen Báře do smíchu nebylo. Zapomněla totiž panu učiteli sdělit, že při plážovém volejbalu měla drobnější úraz. Obrátila se jí v zápěstí pravá ručka a otekl jí kloub. No co se dá dělat. Pojedeme opět do nemocnice. Oni nás už tam stejně znají a musí se to někde projevit. Projevilo. Neplatili jsme už 90,-Kč, ale jen 30,-Kč. Asi ze známosti. Jinak vše probíhalo stejným způsobem.
            Čtvrtý den musel pan učitel odjet. Jeho místo vystřídala paní učitelka Čermáková. Celý den se o nás pěkně starala. Když se pan učitel vracel, měl přichystané malé uvítání. Ten vtípek s dalšími zraněnými nám docela vyšel, pana učitele málem vezli. Chudák pan učitel. Ještě téhož dne jsme si udělali poslední táborák a pojmenovali náš tábor MASH – mobilní polní lazaret.
            Pátého dne dopoledne jsme zabalili stany, uklidili a na poledne se vydali domů. Vůbec se nám nechtělo, ale co se dá dělat. Každá válka jednou skončí a tak skončil i náš MASH.
 
                                                          
                                                                                                                                 NN